Když jsem to slíbil

Jde ožralý zajíc z diskotéky a motá si to kolem liščí nory, před kterou dovádějí liščata. 

Zajíc, přeškolený fernetem na hrdinu, na ně zařve: „Hej, potvory zrzavé, máte doma mámu?“ 

„Ne zajíci, nemáme.“ 

„Tak to se nedá nic dělat. Aspoň jí vyřiďte, že až ji potkám, tak ji ojedu, že na to do smrti nezapomene!“ 

Za chvíli přiběhne domů stará liška: „Čichám, čichám zaječinu. Co tu chtěl?“ 

„Máme ti vyřídit, že až tě potká, tak tě ojede...“ 

Jak to liška uslyšela, zježila se jí srst a se vztyčeným ocasem se rozeběhla po zajícově stopě. Ten, nic netuše, si to zatím štrádluje po pěšině a zpívá si opilecké písně. Jakmile však za sebou spatří funící kmotru, okamžitě vystřízliví a peláší les neles, mez nemez, přímo k vesnici. Doběhne k prvnímu plaňkovému plotu, proskočí, liška za ním... jenže uvízne, zašprajcuje se, nemůže tam, ani zpátky. 

Zajíc zabrzdí, otočí se, přihladí si fousky a prohlásí: „No, když jsem to těm liščatům slíbil...“