Úrovně znalosti angličtiny

Je poměrně důležité umět specifikovat úroveň znalosti angličtiny. Tento údaj se např. uvádí v životopise, vyplňuje se do různých formulářů a dotazníků.

Lidé běžně pro tyto účely používají dost omezený slovník: začátečník / pokročilý. Rozdělení na dvě úrovně však nestačí. Všeobecně se používají dva typy klasifikace:

• tradiční britská klasifikace
• klasifikace dle společného evropského rámce pro jazyky (Common European Framwork)

Pro jednoduchost zpracování přešla většina personálních oddělení na využívání klasifikace dle společného evropského rámce a proto je doporučeno používat v životopise tuto kodifikaci.

Tradiční britská klasifikace

Tento způsob určování úrovně znalosti jazyka používají stále ještě všechna britská nakladatelství (především Oxford, Cambridge, Macmillan Heinemann, Longman). Tento typ označení naleznete na většině studijních materiálů pro studenty angličtiny. Personalisté od této klasifikace přecházejí na společný evropský rámec. Tato klasifikace rozlišuje následující úrovně:

• starter
• elementary
• pre-intermediate
• intermediate
• upper-intermediate 
• advanced

Každá z těchto úrovní odpovídá zhruba jednomu roku běžného studia angličtiny. Detailní vysvětlení každé z těchto úrovní naleznete níže, kde je uvedeno i srovní obou kodifikací.

Společný evropský rámec

Společný evropský referenční rámec pro jazyky (Common European Framework of Reference for Languages) byl vyvinut v letech 1998-2000 ve snaze sjednotit systém vzdělávání a testování znalosti cizích jazyků v Evropě. Ten rozděluje "studenty" do tří základních úrovní:

• A (začátečník)
• B (nezávislý)
• C (způsobilý)

z nichž každá úroveň je dále rozdělena na dvě části:

• A1
• A2
• B1
• B2
• C1
• C2

Tento způsob je nyní běžně využíván i v jazykových školách, které vystavují absolventům i certifikaci dle dosažené úrovně.

Definice úrovní

Nyní si uvedeme stručný popis jednotlivých úrovní dle tradiční britské klasifikace včetně porovnání úrovně podle společného evropského rámce.

Starter (někdy uváděno jako Beginner) tj. úplný začátečník

• žádná či velice malá znalost angličtiny

Osoba se teprve učí základní slovní zásobu a gramatiku, seznamuje se s anglickou výslovností. Učí se odpovídat na běžné osobní otázky (jméno, věk apod.) 

Pokud jste na této úrovni, v životopisu jazyk raději neuvádějte.

Elementary  = A1 tj. pokročilý začátečník / falešný začátečník

• ovládání základní slovní zásoby a gramatiky

Osoba umí vyslovovat anglická slova, pasivně rozumí psanému a mluvenému projevu týkajícího se osobních informací a základních každodenních situací (za předpokladu, že mluvčí mluví pomalu a zřetelně). Dokáže jednoduše odpovědět na otázky týkající se jeho samého a jeho každodenního života (moje rodina, moje záliby, můj dům apod.) Dovede používat angličtinu k uspokojení základních potřeb (zeptat se na cestu, koupit si jídlo apod.), dovede klást jednoduché otázky.

Pre-Intermediate = A2 tj. mírně pokročilý

Osoba rozumí mluvenému i psanému projevu v oblastech, které se ho bezprostředně týkají, dovede na tato témata vést rozhovor, dokáže se v běžných situacích domluvit v cizí zemi, dovede mluvit o svých zážitcích, zkušenostech, plánech, ambicích, umí vysvětlit a zdůvodnit své jednání a to i písemnou formou. Jeho mluvený projev je plynulejší, psaný projev komplexnější (dovede používat jednodušší souvětí) a slovní zásoba se prohlubuje a konkretizuje.

Běžnou zkouškou na této úrovni je např.: KET (Key English Test)

Intermediate = B1 tj. středně pokročilý

rozumí hlavním myšlenkám běžného mluveného i psaného projevu obsahujícího i neznámé výrazy a to i těch, které se týkají abstraktních témat. Dokáže spontánně reagovat při rozhovoru s rodilým mluvčím. Jeho mluvený projev je víceméně plynulý. Dokáže se plynně vyjadřovat psanou formou, vyjádřit a vysvětlit tak svůj názor na současné problémy. Rozlišuje formální a neformální jazyk. Používá základní idiomatická spojení.

Běžnou zkouškou na této úrovni je např. PET (Preliminary English Test)  

Upper-Intermediate = B2 tj. vyšší

Osoba je schopna plynně konverzovat na konkrétní, abstraktní a odborná témata. Bez větších problémů čte a rozumí autentickým cizojazyčným textům (knihy, periodika), rozumí mluvenému projevu a rozlišuje různé přízvuky či dialekty. Rozumí složitějším gramatickým jevům, slovním spojením a idiomům a sám je dokáže používat. Jeho výslovnost se již více přibližuje výslovnosti rodilých mluvčích (libovolné variace angličtiny). Dovede napsat souvislý strukturovaný text, např. esej, článek, úvahu apod.

Běžnou zkouškou na této úrovni je např. 'malá státní zkouška', FCE (First Certificate)

Advanced = C1 tj. pokročilý

Bez problému rozumí delšímu autentickému mluvenému i psanému projevu, rozeznává skrytý význam textu. Mluví rychle a plynule, aniž by hledal neznámá slova. Flexibilně používá angličtinu pro společenské, studijní a profesní potřeby. Jeho psaný text je jasný, vhodně strukturovaný a členěný.

Běžnou zkouškou na této úrovni je např. 'velká státní zkouška', CAE (Certificate in Advanced English)

Proficient = C2 tj. jazykově způsobilý

Bez námahy rozumí téměř všemu, co slyší či čte. Jeho mluvený i písemný projev je velice plynulý, srozumitelný a přesný. Rozlišuje drobné významové rozdíly mezi slovy či frázemi, rozlišuje velké množství odborných termínů, regionálních výrazů, slangu. Dovede zpracovávat informace a ty dále interpretovat a reagovat na ně, kritizovat je apod. Rodilý mluvčí si v jeho mluveném či psaném projevu nevšimne chyb v gramatice, použití slov a frází, výslovnosti, apod. a na první pohled nepozná, že se nejedná o rodilého mluvčího.

Běžnou zkouškou na této úrovni je např. CPE (Certificate of Proficiency in English)

Jak svoji úroveň určit

Podle výše uvedených definic si lze celkem snadno svoji úroveň najít. Bude to však velice subjektivní. Objektivní posouzení vaší úrovně je dobré nechat na odborníkovi. Z hlediska životpisu je nejlepší doložit znalost certifikátem z jazykové školy.