Jednou takhle před pár desítkami let cestoval jeden obchodník s baseballovými čepicemi napříč Asií.
Jednou večer musel přespat pod širým nebem. Našel si tedy na pláni veliký mangovník a v jeho stínu se v podvečer uvelebil.
Když se ráno probudil, s hrůzou zjistil, že je jeho batoh prázdný.
Pak se podíval nahoru a kouká, že strom je plný opic, které mají na hlavách jeho čepice...
Vztekle na ně zařval a ony na něj zavřeštěly.
Udělal na ně pár děsivých obličejů a zjistil, že v tom jsou opice nedostižné.
Hodil po nich kamenem a ony jej zasypaly nezralými mangy.
Došlo mu, že o čepice asi přišel a tak vztekle praštil tou svoji o zem.
A hle, ty blbé opice taky vzaly čepice a hodily s nimi o zem. Chlápek nezaváhal a rychle je všechny sebral, nacpal do batohu a šup, mazal pryč.
O padesát let později se vnuk tohohle pána, toho času pokračovatel rodinné čepičářské tradice, vydal stejnou cestou do Asie.
I on si ustlal pod stejným stromem a i jeho ráno čekalo nemilé překvapení.
Chvíli bezradně koukal na strom na opice a pak si vzpomněl na příběh, který mu vyprávěl jeho dědeček, a řekl si, že ty čepice dostane zpátky.
Tak začal na opice mávat, ony mávaly na něj.
Dělal na ně dlouhý nos a ony na něj taky.
Začal tancovat, ony taky začaly poskakovat na větvích.
Zatahal se za uši, ony se taky zatahaly za uši.
Praštil svoji čepici o zem a jedna z opic seskočila ze stromu, došla k němu, vrazila mu dvě facky a povídá: "Hej, myslíš, ty troubo, že jsi jediný, kdo měl dědečka?"
